Baseball snad bude vypadat stejně... rozhovor s Tomášem Vavrušou

Při Pražském baseballovém týdnu byl uveden do Síně slávy českého baseballu pan Tomáš Vavruša. Byla v tom jistá symbolika, protože tradiční mezinárodní turnaj PBT je kořeny spojen s Kovem Praha, klubem, za který Tomáš nejprve hrál a později ho vedl jako trenér.

Byl by to vhodný čas na rekapitulaci, ohlédnutí, zhodnocení… ale nebude. S Tomášem si chci popovídat o budoucnosti, o vizích, o místu baseballu v českém sportu a obecně o dnešním postavení sportu ve společnosti.

Vím, že jste nepatřil mezi podporovatele rozšíření Extraligy v roce 2017 z osmi na deset týmů, po skončení letošního ročníku se počet účastníků Extraligy sníží zpět na osm týmů. Vnějšímu pozorovateli se to může jevit jako chůze v kruhu. Je to bloudění, nebo strategie? Nebo strategické bloudění s vírou, že se sklíčka v kaleidoskopu po otřesu samy uspořádají v úžasný útvar?

U rozšíření v roce 2017 se mně nelíbilo, že před rozhodnutím si nezkusili napsat rozpis soutěže do skutečných termínů. První sezónu pak museli začít dříve než MLB, s vloženými zápasy během týdne a bez náhradních termínů. Druhá věc byl zájem volených členů předsednictva pomoci postoupit do Extraligy konkrétnímu klubu.

Nyní nové složení předsednictva rozhodlo o zúžení soutěže. Jaké zkušenosti s rozšířením byly, když dvě sezóny byly výrazně ovlivněny Covidem? Důvody, které byly prezentovány, jsou tak obecné, že je lze použít pro obě rozhodnutí.

Součástí strategie je dlouhodobý cíl. Ten nevidím, a tak nevím, zda to skutečně strategie je.

Za posledních deset let se Česká republika posunula ve světovém baseballovém žebříčku z dvacátého pátého místa na aktuálně šestnácté, kde jsme už zhruba tři roky. Z evropského baseballu je na tom lépe pouze Nizozemí. To je nesporně velmi dobré postavení. Co vše by se muselo změnit, abychom se přiblížili TOP 10?

Se světovým žebříčkem mám problém v tom, že se jednotlivé země strašně málo utkávají přímo. V rámci Evropy je to jiné, tam se každý rok nebo jednou za dva roky potkáme se všemi, se kterými se chceme poměřovat. Tady se nám daří a odjet z ME bez medaile je téměř ostuda – s výjimkou kategorie dospělých.

Náš systém financování mládeže je stabilní, protože velká část je formou příspěvků od rodičů hráčů a k tomu granty od různých úrovní samosprávy pro mládež. Dřívější lídři v mládeži – Nizozemí a Itálie, v poslední době ztratili financování od MLB a svazovou podporu směřují převážně do skupiny dospělých a zdá se, že jejich výsledky jdou dolů. Německo těží v současnosti asi z největší členské základny v rámci Evropy a jde výsledkové nahoru.

Podívejme se jaké země jsou v TOP 10. Z Evropy jsou tam jen Nizozemci a hned za desítkou je Kuba.

https://rankings.wbsc.org/list/baseball/men

Pro posun na jejich úroveň je potřebná stejná členská základna jako mají tyto země. Ta pak umožní skutečnou profesionalizaci na nejvyšší úrovni dospělých – bude dostatek diváků na zápasech, aby ji zaplatili. Při současné hráčské základně budeme soupeřit se srovnatelnými zeměmi – tak jako v rámci Evropy a lepším učením baseballu můžeme být o něco úspěšnější.

Olympijské hry přinesly jednu fenomenální věc – špičkový sport bez diváků. Což je s nadsázkou stav, na který jsme v českém baseballu v podstatě zvyklí. Příjmy ze vstupného nejsou zásadní položkou rozpočtů českých klubů. Devastující dopad má snížení počtu diváků na týmy MiLB, jimž jde doslova o přežití. V kombinaci se snižováním počtu farmářských týmů, či snižování počtu draftovaných hráčů máme před očima doslova dekonstrukci baseballového prostředí v Americe. Jak bude vypadat baseballový svět v Americe za pět, deset let? A jaký to bude mít z dlouhodobého pohledu dopad na tuzemský baseball?

Věřím, že v Americe je potřeba oddělit profesionální baseball a jeho amatérskou část. K profesionálům stahují nejlepší hráče z celého světa díky odměnám, které jsou připraveni poskytnout na samotném vrcholu – v MLB. Účast v amatérském mládežnickém baseballu trvale klesá tak jak klesá zájem dětí o aktivní sport a roste konkurence jako například kopaná. Zájem hráčů a vlastně rodičů stále zachraňují sportovní stipendia, která je možné hraním baseballu získat – univerzitní vzdělání je studenty placené a dle školy je i několik desítek tisíc dolarů ročně.

Týmy MLB nyní trápí nedostatek diváků – i bez omezení Covidem. Pro diváka, který baseball nehrál je zápas dlouhý a nedokáže ocenit dovednosti hráčů. Cena vstupného začíná být tak vysoká, že si ji vícečlenné rodiny nemohou častěji dovolit. Financování jim zatím zachraňují smlouvy na televizní práva, které podepsaly v minulosti. Tyto výhody MiLB nemá – stadion je vlastněn často nezávisle na družstvu, když hráče a trenéry hradí jejich klub MLB, a tak příjem od diváků je rozhodující.

Pro letošní sezónu mají kluby MLB o cca 60 týmů v MiLB méně. Počet kol draftu se snížil na 20 ze 40 (před pár lety 50). Tím vznikl „přetlak“ na školách. Nedraftovaní hráči pokračují ve studiu (hráč může být draftován po třetím ze čtyř roků školy) a hraní baseballu – stipendium. K tomu se přidala loňská zrušená univerzitní sezóna, která se nepočítá studentům do limitu čtyř let, kdy mohou pobírat sportovní stipendium. Pro cizince bude více a více složité získat zájem univerzitních trenérů, kteří o stipendiích rozhodují.

Uvidíme v příštích letech, jak bude vypadat účast v mládežnických soutěžích, a to do určité míry rozhodne o budoucnosti baseballu v Americe.

Jaký to bude mít vliv na nás? Snad ne moc velký v mládežnických soutěžích. MLB bude dále v televizi – pokud někdo koupí práva. Jen to asi bude složitější s podepsáním do MiLB a získáním sportovního stipendia na americkou univerzitu.

Já mám osobní zájem, aby baseball byl v Evropě úspěšný a rozvíjel se – jsme jedním z dovozců baseballového vybavení.

Olympiáda také zvýraznila trend „hledání občanství“, start sportovců nenarozených v reprezentované zemi. Startující line-up Izraele v utkání proti USA neměl jediného sportovce narozeného v Izraeli, všichni se narodili v USA. S nadsázkou se tak dá říct, že A tým USA porazil B tým USA v poměru 8:1. A není to situace pouze z baseballu. Co vlastně v této situaci znamená národní reprezentace? Nebude za pár let hlavním sportovním trumfem špičková právní kancelář vyhledávající po světě baseballisty s českou prababičkou?

Toto je již nejvíce vidět na úrovni dospělých. Nizozemí je úspěšné a v TOP 10, protože za něj hrají hráči z Holandských Antil. Slyšel jsem, že tito hráči zvažují, že budou chtít postavit své družstvo do příštího World Baseball Classic – to by byla hrozná rána pro kvalitu družstva Nizozemí. Loni se na olympijské kvalifikaci poprali hráči Itálie a Španělska – údajně šlo o vyřizování účtů ze soutěže ve Venezuele. O Izraeli ani nemá cenu mluvit. Před pár lety takto postavilo Irsko družstvo do U18 a postoupilo do A skupiny. Tento týden byl článek na internetu, že Itálie zvažuje změkčení zákona pro udělování občanství právě pro potřeby reprezentací. Tento trend tedy bude pokračovat. Pokud to pravidla umožňují tak s tím můžeme těžko něco dělat. Naší nevýhodou je, že naše předpisy pro získání občanství jsou jedny z nejpřísnějších. A ano i český baseball se snaží – právníci měli připraveny české pasy pro bratry Sogardy a Cervenaka pro poslední ročník WBC, který byl pro Covid zrušen.

https://www.mlb.com/search?q=sogard&playerId=519299

https://www.mlb.com/search?q=sogard&playerId=543797

https://www.mlb.com/search?q=cervenak&playerId=453941

Online trenérské kurzy, streamy tréninků, youtube kanály – to vše zjednodušilo přístup k nejnovějším trendům v trénování baseballových dovedností. Na jednu stranu se otevírají úžasné možnosti. Na druhou stranu nezvyšuje se náhodou riziko, že povýšíme prostředek na smysl? Že ve snaze o dokonalost v dílčí dovednosti zapomeneme na to, že je baseball komplexní hra?

Ano, informací na internetu je obrovské množství a jsou snadno dostupné. Jako se vším na internetu není jednoduché poznat skutečnou hodnotu a Američané (i další) jsou velice dobří v tom se vychválit – obzvláště, když od vás chtějí peníze.

V baseballu je jeden snadno měřitelný údaj, a to je rychlost hodu. To je nyní to, po čem všichni lační. S novými technologiemi se přidalo měření rychlosti rotace míče a trajektorie letu míče. Tak jak jsou tato data přístupná pro celou škálu věku a sportovní úrovně, je snadné konkrétního hráče porovnávat s ostatními a říci – abys byl stejně dobrý jako ABC, tak musíš dosáhnout 123.

Ne všechny přístupy jsou špatné, ale ne všechny jsou vhodné pro daný věk, fyzický vývoj, typ postavy. Není snadné přenášet postupy dospělých na profesionální úrovni na mládež a amatéry.

V letošní Covidové zimě jsme pro hráče našeho sobotního programu připravovali rozpisy tréninků – měli jsme dlouhé diskuze, jak celé strukturovat, aby bylo přiměřené danému věku a možnostem hráčů.

V našem programu nechceme hráčům/rodičům říkat: pokud budeš u nás trénovat tak se zlepšíš o 123, protože náš příspěvek je v daném věku obtížně měřitelný oproti přirozenému fyzickému růstu za dobu programu – 5 měsíců. My se snažíme daného hráče co nejvíce rozvinout, aby se v dospělosti co nejvíce přiblížil svým vrozeným limitům, a v následující sezóně byl sportovně úspěšný.

A to je druhý aspekt – skutečný úspěch v zápase. ČBA se ve svém programu mládežnických nadhazovačů zaměřila na rozvoj rychlosti. Na letošním MEU18 naši nadhazovači za 23,2 směn rozdali 21 met zdarma a trefili 8 pálkařů. To znamená, že průměrně soupeř měl více než jednoho běžce na metách „zdarma“ každou směnu. Výsledkem je pak šesté místo …

Budou Vaši vnuci hrát baseball? A jak podle Vás bude vypadat?

Vnukům jsou teprve dva roky, a tak čas ukáže. Mám baseball rád, tak snad ano.

Baseball snad bude vypadat stejně – bude se hrát na tři outy, stejný počet ballů a striků, stejné rozměry a počet směn.

 

Ptal se: Štěpán Hasal

 

Vytisknout E-mail