Jitka Zákorová Horová

Softball jsem začala hrát v sedmi letech na podzim roku 1987, kdy můj táta (Jan Zákora - současný a dlouholetý prezident SaBaTu) založil dětský oddíl.

V začátcích jsme hráli pod hlavičkou Slavoj Praha 7 (předchůdce SaBaT Praha). Veškeré tréninky a zápasy se odehrávaly na písku na Letenské pláni.

V roce 1991 se původně smíšený tým rozdělil - kluci začali hrát baseball, a já, jako jediná holka, jsem začala hrát softbal v týmu kadetek, který založila a vedla moje máma Helena Zákorová. Jelikož jsem měla před ostatními trochu náskok, začala jsem nadhazovat, a byla-li potřeba i catcherovat. A takto – nadhoz a catcher, se to se mnou táhlo až zhruba do mých 22 let.

V letech 1996 a 1997 jsme zažívaly nejúspěšnější juniorské roky. Pod vedením Martina Štěpána a Michala Berky jsme vyhrály dva roky po sobě titul mistryň republiky v kategorii mladších i starších juniorek.

Další klubový úspěch přišel v roce 2003, kdy jsme se ve Španělsku zúčastnily závěrečného turnaje o Pohár vítězů pohárů, a dosáhly jsme na bronzovou medaili.

V reprezentačním dresu jsem poprvé hrála v roce 1997 jako catcher. Českou republiku jsem pak reprezentovala na mnoha akcích. Z těch nejvýznamnějších juniorských akcí vybírám: ME juniorek v roce 1998, kde jsme obsadily druhé místo; nebo MS juniorek v roce 1999, které se hrálo Tchaiwanu a kde jsme obsadily dělené deváté místo.

V seniorské reprezentaci jsem hrála od počátku jako nadhazovačka. Šestkrát jsem hrála na mistrovství Evropy, z toho jsme získaly třikrát bronzové medaile, třikrát jsem házela na mistrovství světa, kde naše nejlepší umístění bylo 9. místo, dvakrát jsem měla možnost házet Olympijskou kvalifikaci, vždy jsme skončili těsně před branami OH a jednou jsem reprezentovala v univerzitním týmu na Univerziádě.

Softball jsme si zahrála i v zahraniční – v letech 2000-2001 jsem hrála na Novém Zélandu za tým Johnsonville ve Wellingtonu, v regionálním výběru jsem tam také získala titul Interprovincial. V roce 2005 pak třetí místo v německé Bundeslize s týmem Freising Grizzlies.

Softball mě naučil, že bez dlouhodobé poctivé práce nejde dosáhnout žádných úspěchů. To jsem pochopila již v dětství a od té doby se tím řídím. V softballu musí člověk poctivě trénovat všechny druhy sportovních dovedností, aby ve výsledku mohl úspěšně hrát a vyhrávat zápasy.

Softball mi dal spousty dobrých kamarádů, kamarádek a přátel, dokonce i mého budoucího manžela jsem poznala na softballu. Díky softballu jsem zažila mnoho zajímavých zážitků, ať to byly různé sportovní úspěchy, nebo jen čistě hezky strávené chvíle se spoluhráčkami.

V dnešní době mi softball umožňuje trávit čas s mými dětmi, které již také začaly hrát a můžeme tak společně být na hřišti.

Díky softballu jsem měla možnost mnoho cestovat a podívat se na rozličná místa po celém světě, ať to byl můj delší pobyt na Novém Zélandu, nebo v Německu, nebo jen turnaje v Severní i Jižní Americe, Tchaj-wanu, Thajsku či téměř ve všech zemích Evropy.

Kdybych měla shrnout do krátké věty, co mě softball naučil a co se mi nejednou hodilo nejen na hřišti, ale i v životě, řeknu: „Trénuj, vytrvej a jedině tak dosáhneš úspěchů“. A to platí, ať trénuješ házení, pálení, nebo se učíš ve škole nebo děláš něco doma.

Softball je důležitou součástí mého života.

Vytisknout E-mail