Softball

Rozhovor s Petrem "Pierrem" Kučou

Petr "Pierre" Kuča je současný hlavní trenér áčka žen, se kterými v loňské sezoně po návratu do extraligy skončil na velmi pěkném pátém místě, kdy jim bránu do semifinále zavřelo pražské Tempo. A letos chtějí určitě bojovat o vyšší příčky. Málokdo ovšem ví, že Pierre není ani softballista ani z Prahy. Jak vidí svůj tým a klub v letošní sezoně a v dlouhodobém horizontu?

 

1) Petře, pocházíš z Ostravy, jaké jsi tam měl sportovní začátky? Podporovali tě rodiče ve sportování?

Ahoj, ke sportu jsem měl vždycky blízko, jako malý jsem zkoušel spoustu sportů, například fotbal nebo stolní tenis. Nakonec mě nejvíc zaujal baseball, který jsme hráli s klukama za barákem a pak jsem se mu věnoval i závodně.

 

2) Hrál jsi baseball za Arrows Ostrava, jak na hraní baseballu vzpomínáš?

Na Arrows vzpomínám moc rád. Když jsem tam začínal v polovině 90. let, byl to ještě malý klub, který hrál na škvárovém hřišti. Postupem času se z něho stal klub s obrovským zázemím, hráčskou základnou a nádherným areálem. Navíc se nám dařilo i sportovně. Od začátku jsem trénoval s hodně silnou generací, která vyhrávala mládežnické soutěže, a někteří kluci, kteří ještě hrají, jsou i v současném reprezentačním výběru.

 

3) Proč si s hraním baseballu přestal a lákalo by tě začít opět hrát?

S baseballem jsem skončil v juniorském věku z několika důvodů. Zaprvé jsem si tehdy na snowboardu zlomil pravou ruku těsně pod ramenem, což vyžadovalo dlouhé léčení a dodneška nemám ruku stoprocentní, takže to poměrně výrazně ovlivnilo moji výkonnost. Zadruhé také přišly pubertální rozptylující faktory jako holky, party, skateboarding a tak. Prostě klasika a nic moc organizovaného se mi tehdy dělat nechtělo. No a definitivní konec v Arrows souvisel s mým přesunem do Prahy. Teďka zpětně mě trochu mrzí, že jsem s hraním přestal a někdy bych určitě chtěl zase hrát. Samozřejmě spíše na rekreační úrovni. Bohužel teď s trénováním na to zatím není čas.

 

4) Jak jsi se dostal z Ostravy do Prahy?

Do Prahy jsem odjel studovat vysokou školu (VŠE) trošku po vzoru mého bratra, který tam odjel dva roky přede mnou. Během školy jsem si už našel práci a pokračuju v ní i po dokončení studia. Mám tu i dost kamarádů, takže jsem v Praze spokojený, ale Ostravu pořád považuju za svůj domov a rád se tam vracím.

 

5) V současné době připravuješ tým žen SaBaTu do své třetí sezony. Jak jsi se dostal k trénování softballu a proč sis vybral právě SaBaT?

Za všechno vlastně může Jitka Šípková, současná hráčka SaBaTího áčka, se kterou se znám už několik let. Když se dozvěděla, že jsem hrál baseball, začala mě zvát na slowpitchové turnaje, kde jsem poznal i pár dalších hráček. Pár let zpátky hledalo áčko asistenta, holky mě oslovily, jestli bych to nechtěl zkusit.

 

6)Jaký byl rozdíl trénovat jako asistent a převzít roli hlavního trenéra? Myslíš si, že je obtížnější zvládat ženský tým proti mužskému?

Během své asistentské sezóny jsem se hlavně učil, než že bych nějak výrazně pomáhal. Znal jsem sice baseball, ale musel jsem se naučit specifika softballu a metody a principy trénování. V tom mi hodně pomohl tehdejší trenér Petr „Guťa“ Gutvirt, který po sezóně nejspíš usoudil, že jsem dostatečně připraven a tým mi předal. Navázat na jeho skvělou předchozí práci nebylo jednoduché a pořád s ním některé věci konzultuju a nechávám si poradit. Přizpůsobení ženskému kolektivu mi dělá problém vlastně pořád. Oproti mužským týmům je to úplně něco jiného. U ženských hraje třeba mnohem vetší roli psychika, a je taky občas výrazný rozdíl ve výkonnosti na trénincích a při zápasech, což může být pro trenéra lehce frustrující.

 

7)Pravidelně skládáš tým na DSL (Dejvická slowpitchová liga). Mimo jiné učíš hrát lidi, kteří nikdy nehráli. Jak tě to napadlo a jak tě to baví?

DSL je super akce a myslím si, že má velký vliv na popularizaci softballu a baseballu v rámci široké veřejnosti. Já se celý život potkávám s tím, že se mě kamarádi ptají, jak se baseball vlastně hraje, a že by si to chtěli někdy zkusit. Tak jsem se před pár lety rozhodl vzít partu kamarádů na DSL a od té doby hrajeme každý turnaj. Bývá tam skvělá atmosféra, všechny to baví a povedlo se mi díky tomu přivést i pár diváků na ligový softball.

 

8) Jaké máš s týmem plány a ambice do nadcházející sezony?

V letošní sezóně nás čekají dvě výrazné změny. Budeme se muset obejít bez naší stálé hvězdy Jitky Horové, která nastupuje na další mateřskou pauzu. Sportovně je to pro nás velká ztráta, protože přicházíme o jeden z nejlepších nadhozů ligy a taky o našeho nejlepšího pálkaře minulé sezóny. Ale samozřejmě Jitce k dalšímu rozšíření softballové rodiny gratulujeme a všichni jí to přejeme. Druhá změna, která s tím trošku souvisí byla snaha posílit tým a přidat mu nějaký nový impuls v boji o vyšší příčky v tabulce, proto jsme se rozhodli angažovat dvě zahraniční posily. Jsou to dvě mladé holky s Kansasu, které loni hrály univerzitní ligu a chtěly se podívat za softballem i do Evropy. Měly by nám pomoct nejen na hřišti, ale také přinést něco nového do tréninků, zvednout motivaci a bojovnost v týmu nebo pomoct s výchovou mládeže. Naší ambicí do sezóny je tedy minimálně zopakovat minulé 5. místo, ale ideálně se dostat ještě alespoň o krůček dál do bojů o medaile.

 

9) Co by jsi chtěl v týmem dokázat v dlouhodobém horizontu?

Tým má obrovský potenciál. Je tam správný mix zkušených hráček a dravého mládí, takže když se nám podaří nastartovat ho na úspěšnou vlnu, myslím, že se na ní může dlouho udržet. Také bych chtěl dosáhnout toho, aby byl SaBaT vnímán jako silný, stabilní, prestižní a ambiciózní klub s přátelskou atmosférou.

 

10) Je podle tebe něco, co na SaBaTu chybí, aby se posunul o krok dál a zařadil se mezi špičky v republice?

Myslím, že tu v poslední době trochu chyběla opravdová touha za úspěchem. Jednoduše řečeno - holky moc neuměly vyhrávat. Už v tom ale vidím jisté zlepšení a podle mě je klub nastaven správným směrem. Klíčový je samozřejmě taky dostatek kvalitních trenérů, což je v softballu prakticky celorepublikový problém. Také je třeba držet krok s vývojem sportu a nebát se inovací. Věřím ale, že všechno tohle SaBaT zvládne a dostane se dlouhodobě mezi nejuznávanější kluby, a budu rád, když tomu budu moct alespoň trochu pomoct.

 

M.

 

Vytisknout E-mail