Softball

Šéftrenér softballového A týmu SaBaTu Lawrence Allen: příprava na sezónu probíhá podle představ, cílem je extraligové playoff

Softballový A tým vstupuje do této sezóny s novou trenérskou dvojicí Allen – Devera, přičemž hlavní slovo bude mít u žen SaBaTu Praha Novozélanďan Lawrence Allen. Tento ostřílený softballový harcovník není pro řadu fanoušků neznámý, přesto, pojďme úplně od píky.

Můžeš nám o sobě, Lawrenci, něco říct?

Kia ora a ahoj! Jmenuju se Lawrence Allen a mám sedmiletého syna Huberta, který je poloviční Čech. Pro tuto sezónu jsem přijal nabídku trénovat ženský A tým, ale také budovat a rozvíjet celou softballovou větev trojského SaBaTu.

Co vedlo k tomu, že jsi zakotvil v České republice? Přivedl Tě sem český softball?

Ano, do Čech mě opravdu přivedl softball. Ale teď jsem hlavně Hubertův táta. To však neznamená, že nemám rád trenérské výzvy.

Jaké týmy (tady, mimo Českou republiku) jsi dosud vedl a co považuješ za svůj největší trenérský úspěch?

Než jsem přišel do České republiky, vyhrál jsem na svém rodném Novém Zélandu čtyři národní tituly. To považuju za velký úspěch, a to i proto, že jsem měl v týmu jen jednoho novozélandského reprezentanta, vnějšího polaře Wayna Laulu.

Hrdý jsem také na úspěchy, které jsme dosáhli s hráči českého národního týmu. Dá se říct, že mám prsty v každém nadhozu Luboše Vrbenského na světovém šampionátu v roce 2004. Pro něj to byl skvělý turnaj a musím říct, že od té doby jsou z nás velcí přátelé.
Když jsem přijel do České republiky, byli mistry Evropy Dánové. Tomáš Kusý mi tehdy svěřil roli trenéra pálky a my od té doby třikrát vyhráli evropský šampionát.

Světová série v roce 2013 byla vrcholem mé trenérské kariéry. Bylo úžasné přijet s českým týmem na Nový Zéland a mít po pěti dnech v oficiálních statistikách tři nejlepší pálkaře celého mistrovství. Tři nejlepší pálkaři byli Češi s průměrem přesahujícím .500! Žádnému z českých hráčů se to od té doby nepovedlo, a ani potom.

Dobré bylo také vytáhnout ženský tým Tempa z třetí ligy do extraligy. To jsme dokázali za tři roky.

Protože jsem se nudil, vzal jsem koučování v Srbsku, kde jsem se vedle softballu věnoval také ragby. Tady jsme na turnaji balkánských ragbyových týmů vyhráli kategorii U18. Pro Srbsko to tehdy bylo vůbec první vítězství v mezinárodním ragby, celkem jich bylo tuším že pět. Také se nám povedlo získat první mezinárodní softballové medile.

Jako kouč jsem působil i u rakouského národního týmu žen, kterému jsem pomáhal s přestavbou. To byla také příjemná zkušenost.

A na co jsi nejvíce pyšný jako hráč?

Na Novém Zélandu jsem se každý víkend dělil o hřiště a utkával se světovými šampióny. Jsem z novozélandského Wellingtonu, v tamní soutěži jsme se běžně potkávali s celou řadou softballových mistrů světa. Získal jsem díky tomu skvělé zkušenosti, ať už jako hráč nebo jako začínající trenér.

V Čechách jsi už nějaký ten pátek. Jak hodnotíš český softball a jak se za ty roky, co jsi jeho součástí, vyvíjí?

Český softball má skvělé vedení. Co udělal Tomáš Kusý od roku 2005 s Joudrs - wow! Ve Svoboda parku dokonce hostili světovou sérii. Gába je další personou, která dělá úžasné věci nejen pro český softball, ale i pro ten evropský. Zkušení trenéři tu chyběli, ale to se mění. Vojta Albrecht, trenér národního týmu žen, hodně roste. A Jarda Korčák se také učí. V jeho případě mluví za vše úspěchy ledenických žen i mužů. Český softball se ubírá správným směrem. Na té top úrovni jsou softballové tréninky dobře postavené – zaměřené na rychlost a sílu.

Kromě již zmíněných zemí a jejich národních týmů, trénoval jsi softball i někde jinde? Jaké to je „u konkurence“?

K zemím, o nichž jsem se už zmínil, bych přidal ještě Slovinsko. Řekl bych, že v Evropě je to celkem podobné. Hodně jsem trénoval na Novém Zélandu, kde je to dost jiné. Co jsem se naučil ve své rodné zemi, to se teď budu snažit přinést na SaBaT. Například hráčky A týmu musí udělat 100 angličáků a zpracovat 60 groundballů před tím, než začne trénink jako takový. Nebylo to tak od začátku, ale teď už je to pro ně běžná součást tréninku.

Co Tě přivedlo do Troje?

Vždycky jsem měl rád tento klub a lidi, kteří se o něj starají. A tým prohrál v loňské sezóně 22 z 27 zápasů, což byl silný důvod pro to, abych se zapojit do práce v tomto klubu. Rád testuju své trenérské limity, a proto jsem se rozhodl, že zkusím tento tým během jedné sezóny přivést na cestu, po které chci jít já sám. Baví mě pozorovat hráče, jak rostou, jak se vyvíjejí a dosahují společně vytyčených cílů.

A tým je letos de facto celý nový. Z loňského kádru zůstalo jen několik málo hráček. Došlo ke generační obměně nebo je v tom něco jiného?

Ano, tento tým je prakticky celý nový. Jsou v něm jak zkušenější hráčky, tak holky, které s extraligou teprve pořádně začínají. Například Lucka Maršíková, které se nedávno narodila holčička, bude jednou z našich nadhazovaček. Vedle ní se na prkno postaví i 16letá juniorka. Zkušenost doplňuje mládí.

Část týmu dojíždí jednou týdně ze Sezimova Ústí, pět hráček k nám přišlo z pražského Spectra. Zbytek jsou juniorky. Nechtěl jsem nikoho z ciziny, radši budeme rozvíjet potenciál, který máme tady.

Po sezóně ukončila svoji extraligovou kariéru jedna z ikon klubu, Jitka Horová. Jak těžké bude tuto velezkušenou hráčku a především první nadhazovačku nahradit?

Mluvil jsem s Jitkou na konci minulé sezóny. Po našich diskusích jsem souhlasil s tím, že bude nejlepší, když se bude na plno věnovat své rodině a hrát bude pro zábavu. Jitka udělala pro tento tým a klub strašně moc a já před ní můžu jen smeknout.

Pro tuto sezónu budou našimi nadhazovačkami Lucka Maršíková, Magdaléna Kavanová, Eva Vostárková, Karolína Šritrová a Mariana Dubová. Dvěma z nich je 16, jedné 17, jedné 18 a nejzkušenější 39. Právě nadhazovačkám a jejich rozvoji se v nadcházející sezóně chceme hodně věnovat.

Kdy jsi se vlastně týmu ujal a na čem od té doby pracujete? Na co jste se s týmem zaměřili nejvíce? Co trénujete především?

A tým jsem převzal loni v listopadu.

Nejprve jsme se zaměřili na kondici a potom jsme přešli ke cvičením, z nichž většinu holky neznaly. Snažím se rozvíjet jejich svalovou paměť, je to dlouhodobější proces. Skladba našich tréninků směřuje k prvními extraligovému kolu. Chceme být dobře připraveni na úvodní zápas s  Kunovicemi.

V rámci přípravy jste se zúčastnili zimního, halového Joudrs Cupu, ze kterého jste si po velice těsné porážce odvezli druhé místo? Gratuluju k tomuto úspěchu a prozraď nám, co vám tyto první  zápasy ukázaly?

Naším cílem nebylo turnaj vyhrát. Nechtěli jsme se ostatním týmům předvést a ukázat, co a jak hrajeme. Více nám šlo o to zjistit, jak jsou na tom soupeřky.

Proti Tempu jsme nasadili naši třetí nadhazovačku a proti Joudrs dvakrát druhou. Nikdo nedostal možnost vidět na prkně naši nejlepší hráčku. Proti Joudrs jsme se v obou případech drželi stejného plánu. Až s nimi budeme hrát znovu, bude naše hra vypadat úplně jinak.
Tento turnaj byl pro naše hráčky dobrým testem. Druhé místo je hezké, ale to nebylo cílem. Jsem velice spokojený s informacemi, které jsem o našich soupeřkách o tomto víkendu získal.

Start sezóny se blíží, jak pokračují přípravy? Co chcete ještě do začátku extraligy stihnout?

V březnu nás čekají čtyři zápasy v italském Bollate a v dubnu potom to samé ve Vídni; zde se opakovaně utkáme s místním národním týmem. Zahrajeme si s kvalitními soupeři, na nichž si chceme vyzkoušet naši hru, v útoku i v obraně. Závěrečné soustředění schválně proběhne mimo Českou republiku. Na Kunovice chceme vyrukovat stoprocentně připravení a hlavně neokoukaní.

Určitě je na místě se zeptat i na ambice…

Cílem pro tuto sezónu je minimálně jednou porazit každý z týmů, proti kterému se postavíme. A také dostat se do playoff.

Juniorky z našeho týmu sehrají v srpnu sérii zápasů proti U18 Nového Zélendu. Před evropským šampionátem nás potom čeká zápas proti Izraelkám.

Nový A tým SaBaTu si letos zahraje hned proti třem národním reprezentačním výběrům.

A je už A tým kompletní nebo máte v plánu nějaké další změny?

Náš tým je nyní kompletní. Kádr čítá 17 hráček, přičemž na tréninku se pravidelně setkává 10 až 12 z nich. Tohle je náš A tým a jsem opravdu spokojený s tím, jak pracuje, jak se posouvá. Před námi je ale ještě dlouhá cesta. Je to zajímavé a vzrušující.

Jak, a zda vůbec, bude probíhat spolupráce s dalšími týmy SaBaTu? Počítáš s pomocí (spoluprací) s B týmem nebo s juniorkami?

A tým je prakticky postavený na juniorkách. Tyto hráčky musí hrát také svoji juniorskou soutěž. V situaci, v níž jsme, musíme být opatrní. Je velice důležité, aby hráčky zvládaly dvě soutěže a aby v průběhu sezóny nevyhořely.

Hráčky A týmu, které nebudou pravidelně nastupovat v extralize, budou pomáhat béčku. V druhé nejvyšší soutěži dostanou prostor se rozehrát a zužitkovat, co se naučily.

Děkuju za rozhovor a přeju, ať se daří.

Vilém Sládek

Vytisknout E-mail